Blues o Tobě

20. února 2013 v 19:56 | Nif... |  Básně
Sejmi všechna má trápení
vezmi i touhu, strach,
vášeň,
klidně i lásku

Bez studu vem si to
s radostí budu sledovat
jak odcházíš se vším
co jsem kdy
za celý svůj

dechberoucí
spontánní
milovaný

jednadvacetiletý

život

nasbírala na klikatých
kamenitých cestách

Dám ti to vše
a nebudu plakat

ty jsi to, pro co žít budu

ty jsi můj
osud,
co voní po tabáku
a Old spice

jsi lék na duši,
ikdyž ta tvá
má tolik náplastí
a šrámů

Ber si, co hrdlo ráčí
i já ti vše ponesu...
 

Sedm západů

13. června 2012 v 21:52 | Nif... |  Básně
Někdo mě zavřel do
temné místnosti

Byl to rok
hladovění po
lidském hlase
a přítomnosti

Zavřel mě
na sedm západů
a bez lítosti

čekal
až se uprosím

(život vás někdy porazí
a nedokážu řici proč)

...svět nikdy nebyl bez růží.

16. dubna 2012 v 0:25 | Nif... |  Denní zápisky
A je to. Škola. Práce. Druhá práce. Praxe. Učení. Seminárky. Za chvíli zkouškové. Nevím nic, nestíhám. Ale stejně je to nějak fajn. Jen ten dospělácký život. Ach, ten je věru náročný a není až tak legrační.

Mám chuť na hruškový čaj. Na poezii. Mám chuť si přečíst zase Pána Prstenů. Vyrazit na výlet. Na jižní Moravu. S foťákem, piknikovým košem, užívat si západy slunce, číst přitom Skácela a být šťastná. Chci pravé jaro a vůni země po dešti. Chci tě znovu najít, jen už asi v jiné podobě. Chci mít v hlavě uklizeno. Chci zase psát jako dřív. Teď mi to nejde, slova nechtějí ven. Jsou zaseklá a nutím je ze sebe. A to je špatně.

I normální články mi nejdou psát. Vše je tak kostrbaté a nucené. Bez ladnosti, čistoty. Svádím to na počasí a na hektické období. Možná i na můj zakrnělý mozek.

A přeju Vám jen to nejhezčí...
a...mějte trpělivost(:
 


Blues o střízlivosti

20. února 2012 v 21:56 | Nif... |  Básně
Někdo si zastesk
že tu dnes nejsi
že chybí mu tvá upřímnost

Snad blázen myslel by si
že si tu byl pro radost

Máš v očích rosu
a stébla trávy
a na noty se nechytáš

Věřit, že lidé jsou jen z hmoty?
To duše, ta je stoletá!

Sbírám tvůj úsměv
pro své světy
nevím, co s nimi udělám

Už nejsem z nich tak opilá.

Nadějná

24. ledna 2012 v 13:22 | Nif... |  Básně
Ztiš se!
Měsíc už zapadá,
tak nepropásni tuhle chvíli

Je to snad bláznivé,
že věřím v sliby
a že vše dopadne
tak jak má?

Že je dobré věřit v
sebe
a všemu co tě
napadá...

Chtěla bych ti říct...

29. prosince 2011 v 13:11 | Nif... |  Denní zápisky
že už je to lepší

že se mám celkem dobře, i když jsem myslela, že to jen tak bez tebe nepůjde

že v mém životě je asi někdo další

a že díky tobě mě stojí strašně velký úsilí mu věřit...

že mě sice nedokáže rozesmát jako ty

ale nedokáže mě rozbrečet tak jako ty...(že kvůli tobě občas pláču, pořád...při myšlence, že jsi ze mě udělal to, co jsem teď...)

Slíbím ti...

6. prosince 2011 v 12:25 | Nif... |  Básně
Slíbím ti noci
bez trhavého dechu
a mou zvláštní
neskonalou něhu

Slíbím ti život
bez svízelných cest
abych i já
tě mohla vést

Slíbím ti dny
bez zbytečných strastí
a úsměv
co nikdy se nevytratí

Slíbím ti sny
hodné každého snáře
a svoje chyby
schovám do kalamáře

Slíbím ti všechno
mé srdce můj smích
ale
chceš i ty být navždy mým...

If you let me, here´s what I´ll do. I´ll take care of you.

20. listopadu 2011 v 18:54 | Nif... |  Básně
Že prý je těžké
vidět tě odcházet

vidět tě odejít
bez výčitek
a smutku

Víš, co je ale
nejtěžší?

Vidět
jak lehký
to být
dokáže.

Je to smutné a možná i směsné, ale zemřu jim asi pod nožem, protože jenom ty máš krev mé skupiny

17. listopadu 2011 v 12:22 | Nif... |  Denní zápisky
Už nějakou dobu přemýšlím, že bych se z toho všeho měla vypsat. Jenže nevím, jestli to pomůže, jestli to vůbec půjde - vše sepsat a neudělat to moc pateticky a uboze a teatrálně, prostě to napsat tak jak to je, jak to bylo...
Nevím, jak začít, jak pokračovat, jak skončit, ale zkusím to...

Vždycky jsem milovala poslouchání gramofonu, pití kávy (jen ne instantní, prosím!!), procházky po noční Praze, čtení básní, velkých bichlí, Hanu Hegerovou a vůbec, tak nějak vše...a nevěděla jsem, kdo by to vše dělal se mnou.
A pak přišel. A byl to přítel, který byl stejný jako já. A všichni říkali, že nám to spolu strašně sluší, a my se smáli a nechali je při tom - myslet si, že jsme spolu. A vždycky říkal, že mu připomínám jeho nejoblíbenější báseň, odhrnoval mi jemně vlasy z čela a byl to někdo s kým jsem se nebála být celý den, říkal jsi mi, že jsem nejhorší a nejlepší holka, kterou si kdy poznal.

A pak jsme najednou byli spolu. Jako pár. A miloval jsi mě, aspoň jsi to řekl. A já milovala tebe, miluju ještě teď, ale nikdy jsem ti to neřekla.
Bála jsem se. Bála jsem se, že po těch všech, které jsem vždy odehnala já, budeš ty ten první, kdo odežene mě.

Poslouchali jsme spolu LPčka, četli si, procházeli se po nocích. Milovali se, fakt jo.
Možná byla chyba miloval někoho, kdo je ještě víc zničený než vy.

Odjel si a pak ses vrátil. A řekl, že si nikdy neměl odjíždět, že chceš být jen se mnou, ale že tam byla jedna holka a že ty tohle neděláš a nikdy jsi neudělal, že nechápeš, jak jsi to mohl udělat...a chtěl si to napravit, ale já nemohla, nešlo to.
A pak jsem to chtěla napravit já, udělat ten krok...kamarádce umřela babička a já si uvědomila, že to co se stalo není to nejhorší, že se mohou stát horší věci, a tak jsem si řekla, že za pokus to přece stojí...jenže, všechno se ještě víc zkazilo...
a teď jsem tě viděla s jinou...a tak to končí

Navždy budeš ten, koho jsem poprvé strašně milovala a navždy budeš ten, kdo mě zničil.

Blues pro ztracenost

10. října 2011 v 21:48 | Nif... |  Básně
Tak nějak ztratila se

snad ve městě teď klopýtá
a snaží se nás znova najít

Pro šedou Prahu
když je v dešti
byli jsme tři
a teď jste dva

To víš, že ztratila se

už včera dávno nebyla
Máš strach snad o ni?
Nebo snad vzpomněl sis
že já tu jsem ta samotná?

Pro zlatou Prahu
když je v slunci
jste dva
a já to nechtěla

Možná že já se ztratila

v tvých slibech, činech,
báchorkách

a ty se chováš jako bych
já vše zabila...

Kam dál