Prosinec 2009

Vánoční dárek - jen pro Vás

23. prosince 2009 v 12:10 | Nif... |  Básně
Je to pro Vás, mé věrné návstěníky a blogové přátele(:
Snad se Vám bude aspoň trošku líbit...

Chtěli jsme skákat
přes kaluže
jak nikdo jiný před námi
Chtěli jsme trhat
tulipány
a nazývat je fanfány

Chtěli jsem lítat
bez padaků
a zažít stavy bez tíže
Chtěli jsme líbat
dravé tygry
ač dělalo to potíže

Chtěli jsme všechno
zkusit a mít
chtěli jsme i to špatné
chvíli být

Chtěli jsme broukat
písně
do nevlídné tmy
Chtěli jsme doufat
že budou lepší dny

Chtěli jsme život
bez trápení
a lží
Chtěli jsme znát smysl
a pravdu
(i já ji chci!)

Chtěli jsme všechno
zkusit a mít
až potom nám došlo
že stačí jen tak si žít...

Krásné Vánoce(:

Pocity někdy vypadají trapně, když je napíšete...

19. prosince 2009 v 18:13 | Nif... |  Denní zápisky
Poslední dobou se jenom bojim. Bojim se, že když se někdo pokusí spáchat sebevraždu, tak to zkusí ještě několikrát. Že když je rozhodnutý skončit se vším tady, tak to prostě udělá. Bojím se, že když se pokusíme posunout hranice, tak to bude hrozná chyba. Bojím se v poslední době riskovat. Nechci riskovat. Nechci dělat nic, co bych musela napravovat, protože na to už nemám sílu. Bojím se, že si všechny ty věci na maturu prostě do tý hlavy nenarvu. Že všechno je to stejně nějak zbytečný, i když to tak nemá být.
Jsou to ty Murphyho zákony. Když jste v maturitním ročníku, tak se prostě máte jen učit a makat. Ne řešit problémy s umíráním, s alkoholismem...Někdy to nejde všechno najednou unést...

Dělám si radost...

13. prosince 2009 v 11:40 | Nif... |  Jake
...(já vím, že si mě jednou najde)

V rytmu mýho bláznivýho srdce

5. prosince 2009 v 15:02 | Nif... |  Denní zápisky
Nikdo není doma. Piju horkou čokoládu a dojídám bonboniéru (tu dobrou, mořský plody) a poslouchám Beatles, lterý mi hrajou z gramofonu. Ten gramofon je už starej, má blbej zvuk a trochu v něm praská, ale vůbec mi to nevadí. Naopak. Všechny ty zvuky, který vydává, se k těm písním hodí. Všechno tak nějak zapadá do sebe.
Vždycky v těhle chvílích (těch trošku melancholických a poklidných) mám tendenci bloumat v mé choré mysli a trochu rekapitulovat. A někdy je to fajn a někdy to zase bolí a někdy to vůbec nechápu, ale přesto si vždycky uvědomím, že mám docela fajn život, až na některý ty trable a průšvihy...