Srdeční

2. března 2010 v 21:49 | Nif... |  Básně
Asi jen stokrát jsem tě utopila
ve studenym čaji
a lhala ti snad celej život

Jsi moje chápání
a klepání, ozvěna a touha
něco nechápavýho
co bořim

Nechci tě ničit
tu krásu co máš
nechci tě ničit a pak dávat
dohromady
slepit
sešít
to už nejde

Jsi lehkost kterou
neustále ničim
lhanim o hezkejch věcech
a jsi poezií mýho života
kterej nikdy nebyl
tak krásnej a smutnej
zároveň

Občas tě nevnímám, neslyšim
neposlouchám tvoje chtíče
nějak tě umlčim
dám ti roubík a nechám tě se udusit

Jsi skleněná nádoba
s emocema uvnitř
a já je vždycky vyleju
vypiju a vyzvracim....

Prostě jsem tě zničila....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama