Blues o smutku

31. května 2010 v 20:32 | Nif... |  Básně
I v nejteplejších rukou
se budu cítit stále sama

a na svých bedrech
ponesu už navždy
břímě pravdy

Snad pro zasmání obecenstva
říkám trapné věty
a klaním se ač nikdo vlastně
netleská

I v nejvřelejších rukou
se budu cítit stále zranitelná

mé rozedřené dlaně
tolikrát cítily pach lži

A třebas vždy jsem šlapala
po cizí vině
nikdy jsem nevěděla, kdo
můj život vlastně
žije
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Raven Raven | Web | 1. června 2010 v 0:08 | Reagovat

ach. Je to tak neskutečně hořké. A s každým polknutím to na hořkosti nabírá víc a víc. Mám o tebe mít strach, Nif?

Kdybych byla schopná ronění slz, možná bych tu jednu nechala.

Je to tak... tak.

Tak.

(Po formální stránce je to krásné, ale kdo hodnotí formu, když obsah je tak silný?)

2 Nif Nif | 1. června 2010 v 14:35 | Reagovat

[1]: Neboj se, Ravie. Občas sice tyhle pocity zatřesou mojí duší, ale není to často...dá se to snést(:..a díky ti!(:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama