Dialogy I.

24. listopadu 2010 v 0:22 | Nif... |  Próza
Je tma. Země je už v tuhle dobu studená, chladná. I přes deku cítím, že tráva začíná vlhnout.
Ležíš vedle mě.
"Víš to, co?" Nevim, jestli mám lhát nebo se přiznat. Je to těžký.
Nedívám se na tebe. Doufám, že pochopíš.
"Mělo mi dojít, že ti to řekne."
"Holky si přece vždycky všechno řeknou."
Pořád se na tebe nedívám, ale vim, že si trochu kývnul. Je to takový to vnitřní oko. A bojim se, že nepochopíš.
Přitáhneš si mě k sobě. Hrozně mi bije srdce. Ve tvym výrazu je vidět vítězství.
Nepochopils.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Raven Raven | Web | 24. listopadu 2010 v 23:27 | Reagovat

nemohl nebo nechtěl?

2 Annet Annet | E-mail | Web | 26. listopadu 2010 v 15:24 | Reagovat

Nevím, co k tomu říct. Ale je to zajímavé... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama