Srpen 2011

Ještě jim nevěřím

26. srpna 2011 v 11:17 | Nif... |  Básně
Ale za chvíli ano, za chvíli budou opravdu pravdivé...věřím v to...

Chybíš

Chybíš

a není to jen pocit
beze jména

je to úskalí života
a noci v osamění

Chybíš

a ptám se všech
kam se vytratila
láska

ptám se chodníků
mé postele
smutku
a slz, který už
nejdou plakat

Chybíš

a s poledním příslibem
dobrého zítřka
není nic lepší

je tu
jen vědomí,
že bude bez tebe...


Nevěrná

až měsíc rozteče se

a zkape ti na polštář


já budu věřit dál


na tiché rozhovory

v nočním světle

a lásku



ano lásku


křehčí než benátské sklo

než vánoční ozdoby


a na vášeň

a lítost promarněných nocí


až jiná zaklepe ti na dvěře

a ty polibek ji ve tvář dáš





budu žít dál


pro lásku

pro naději


déšť v horku

a žluté tulipány


pro můj svět

a věčný touhy


a pro věrnost všech dalších dní...

Zničená

10. srpna 2011 v 11:11 | Nif... |  Denní zápisky
Můžete někdy vůbec odpustit někomu, kdo vás zničil? I přesto, že ho stále milujete? Zdradils. A nevím, jak to přejít. Nesnášim tu absurditu toho, že když jsi byl pryč, tak daleko, tak jsi mi nechyběl tak moc, jako když už jsi tady. Nesnášim tu absurditu toho, že tě miluju a nesnášim zároveň. Nesnášim tě za to, že jsi byl první, komu jsem byla odhodlaná věřit. Že jsem ti odevzdala svoje srdce a byla schopná tu být jen pro tebe. Nesnášim sebe za to, že jsem už nechtěla mít zlomené srdce a stejně to zas dovolila. Nesnášim se za to, že tě vlastně ani nemůžu nesnášet. Že mi jen strašně chybíš, tak moc, že ta bolest je cítit všude. V celym mym těle. Je hmatatelná. Mám na sebe takovej vztek, že chci být jen s tebou. Ale nevim, co s tim...vždyt nevěra se neodpouští...rozhodně ne ted, tak brzo, tak strašně brzo. Čekám na další měsíc, na to, že třeba bude líp. Sakra, nechci tě ztratit. Miluju povídání si s tebou, mluvení o knihách a hudbě. Miluju jenom s tebou být a mlčet. Myslel si na to, jak mě miluješ, když jsi byl s ní? Myslel si na to, že mě zničíš? Že zničíš nás?