Zničená

10. srpna 2011 v 11:11 | Nif... |  Denní zápisky
Můžete někdy vůbec odpustit někomu, kdo vás zničil? I přesto, že ho stále milujete? Zdradils. A nevím, jak to přejít. Nesnášim tu absurditu toho, že když jsi byl pryč, tak daleko, tak jsi mi nechyběl tak moc, jako když už jsi tady. Nesnášim tu absurditu toho, že tě miluju a nesnášim zároveň. Nesnášim tě za to, že jsi byl první, komu jsem byla odhodlaná věřit. Že jsem ti odevzdala svoje srdce a byla schopná tu být jen pro tebe. Nesnášim sebe za to, že jsem už nechtěla mít zlomené srdce a stejně to zas dovolila. Nesnášim se za to, že tě vlastně ani nemůžu nesnášet. Že mi jen strašně chybíš, tak moc, že ta bolest je cítit všude. V celym mym těle. Je hmatatelná. Mám na sebe takovej vztek, že chci být jen s tebou. Ale nevim, co s tim...vždyt nevěra se neodpouští...rozhodně ne ted, tak brzo, tak strašně brzo. Čekám na další měsíc, na to, že třeba bude líp. Sakra, nechci tě ztratit. Miluju povídání si s tebou, mluvení o knihách a hudbě. Miluju jenom s tebou být a mlčet. Myslel si na to, jak mě miluješ, když jsi byl s ní? Myslel si na to, že mě zničíš? Že zničíš nás?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama