A je to. Škola. Práce. Druhá práce. Praxe. Učení. Seminárky. Za chvíli zkouškové. Nevím nic, nestíhám. Ale stejně je to nějak fajn. Jen ten dospělácký život. Ach, ten je věru náročný a není až tak legrační.
Mám chuť na hruškový čaj. Na poezii. Mám chuť si přečíst zase Pána Prstenů. Vyrazit na výlet. Na jižní Moravu. S foťákem, piknikovým košem, užívat si západy slunce, číst přitom Skácela a být šťastná. Chci pravé jaro a vůni země po dešti. Chci tě znovu najít, jen už asi v jiné podobě. Chci mít v hlavě uklizeno. Chci zase psát jako dřív. Teď mi to nejde, slova nechtějí ven. Jsou zaseklá a nutím je ze sebe. A to je špatně.
I normální články mi nejdou psát. Vše je tak kostrbaté a nucené. Bez ladnosti, čistoty. Svádím to na počasí a na hektické období. Možná i na můj zakrnělý mozek.
A přeju Vám jen to nejhezčí...
a...mějte trpělivost(:
RobbinsMuriel | 
Přeji Ti jen to nejhezčí, Nif. A přeju ti, abys měla to krásné voňavé jaro, výlet na Moravu s piknikovým košem, foťákem a Skácelem a s úspěšným nalézáním, abys měla blízko hruškový čaj a správnou knihu s verši nebo dokonalým příběhem pana Tolkiena.
Slova jednou zase budou chtít ven. Jen někdy se chtějí déle ořát, odpočinout si, uzrát...
Dej si klidně na čas. A dopřej si nejen to, co život tvrdí, ale i to nejhezčí.
(a často je to nejtěžší to nejlepší.)